Writercz.bloger.cz

Komu mám věřit když ne rodině? Začínám si uvědomovat, že jsem stižen jakousi kletbou a to od té chvíle, kdy jsem koupil tento velký, majestátný dům. Na koho se ale obrátit? Na doktora? Aby mne poslal do péče psychiatrů? Děkuji! Nemám zájem. Nakonec jsem se rozhodl pro duchovní pomoc. Navštívil jsem kostel ve městě a promluvil si s farářem. Byl to stařičký a mírný člověk slabé tělesné konstrukce s bledou úzkou tváří a košatým obočím. Prostě farář jak má být. Vysvětlil jsem mu svůj problém, ale nebylo třeba zdlouhavého vysvětlování... číst dál

Dnes lehká opilost po práci. Tedy tři pivka a hurá domu. Čekám na bouřku a musim si rozmyslet, jestli budu ještě něco psát. U Antikrista nastane zvrat, který si ale musím pořádně rozmyslet a proto dnes vydání odložim a nechám ho na zítřek i když dost nerad, páč úterek je můj sací den. číst dál

Vadí mi jedna věc, která je dost demotivující. Nemám zpětnou vazbu od čtenářů - velká škoda. Přitom posbíraného materiálu mám celkem dost. V hlavě nosím celkem čtyři slušné náměty. Sice píšu otřesně :) já vím, ale snažím se. číst dál

Tohle už bylo moc. Dělá si ze mne někdo srandu? Jak je možné, že lidé, kteří jsou jednou definitivně prohlášeni za mrtvé, se najednou objeví na střeše mého domu? A mají duchové otisky prstů??? číst dál

Můj přísně logický rozum téměř vylučuje vše nadpřirozené. Je to prostě jasný otisk a někdo tam skutečně minimálně včera byl. Ale jak se tam dostal? Na to jsem prostě nikdy nepřišel nebo lépe řečeno, nikdy nedokážu logicky vysvětlit. číst dál

Aby bylo jasno, manželka je silně pověrčivá. Ta fotka jí nedávala spát. Musel jsem jí nakonec spálit. Než jsem odjel na obchodní jednání,  kde bylo potřeba abych zůstal celý týden, oběsil se náš realitní makléř Márthyn. Co ho k tomu vedlo? To se nedozvíme. Žádný dopis na rozloučenou nenechal... číst dál

Jak bych to co nejlíp řekl? Všechno začalo před více než dvěma roky, když jsme se nastěhovali do nového domu. Nový zase tak nebyl. Má už kus své historie za sebou. Stojí na pozemku vypáleného kláštera. Podle pověsti ho vypálil nespokojený lid. Prý se po setmění ztráceli lidé, některé za úsvitu nacházeli s prokousnutým hrdlem, jiní se ztráceli beze stopy. Podle místního folkloru se lid vzbouřil, když nalezli u pranýře mladou ženu, celou potrhanou a vyříznutým embryem dítěte u nohou. Na to místní lid přitrhl ke kláštěru, zabednili východy a naházeli smolné louče, načež celý klášter lehl popelem. Poslední z přeživší byl opat, který se před plameny ukrýval ve věži zvonice, sliboval ostatním ďábelskou odplatu a když se pod ním propadla podlaha, byl slyšet nelidský křik, jako by se opat propadal do samotného pekla. Potomci a příbuzní, včetně té ubohé mladé ženy, žijí v okolních vesnicích dodnes... číst dál

Měl jsem sviňskou manželku. Týrala každého. Služebnictvo, mne, každého a často zesměšňovala naše manželství a já to musel všechno snášet, protože už jednou jsem byl vyděděný vlastním otcem, který svoje panství rozdělil mezi mé tři bratry. Pokud bych se rozvedl, přišel bych i o to málo, co mi zbylo. Kdyby byl středověk, srazil bych jí ze schodů nebo omylem zastřelil při honu a nikdo by to neřešil- ale teď? Máme 21 století. Takhle jednoduše by mi to neprošlo... číst dál