Měl jsem sviňskou manželku. Týrala každého. Služebnictvo, mne, každého a často zesměšňovala naše manželství a já to musel všechno snášet, protože už jednou jsem byl vyděděný vlastním otcem, který svoje panství rozdělil mezi mé tři bratry. Pokud bych se rozvedl, přišel bych i o to málo, co mi zbylo. Kdyby byl středověk, srazil bych jí ze schodů nebo omylem zastřelil při honu a nikdo by to neřešil- ale teď? Máme 21 století. Takhle jednoduše by mi to neprošlo...
V naší velké knihovně jsem nalezl několik herbářů. Velmi zajímavá věda, to přírodověctví! Teď, když za úsvitu mám být popraven, mohu napsat zcela otevřeně, jak to bylo. Píše se mi lehce. Už se nemám čeho bát. S osudem jsem se smířil a poslední přání pomalu vyplním. Totiž chci napsat co nejpřesněji svou výpověď!
Pocházím ze zámožné hraběcí rodiny. Jako prvorozený jsem měl na statosti společně smým drahým otcem rodinné finance, panství a dostával velkou apanáž. Ve vyšších kruzích a to mohu říct naprosto sromně, byl žádaný svobodným mládencem a ve svých třiceti letech, jsem měl všechno před sebou, ale já se raději scházel s prostitutkama. Dnes vlastně můžu říct, že s kurvama. Jenže do jedné kurvy jsem se dokázal zamilovat. Tehdy to byla moje nejdražší Isabela. Byl jsem jako očarovaný. Koupil jí luxusní byt, nakoupil šperky a brzy mi přestávala stačit jinak více než štědrá apanáž. Tak mi nezbylo nic jiného, než falšovat účty. Začínal jsem s málem, ale postupně se mi povedlo defraudovat více jak třetinu rodinných financích. Nepřišlo se na to hned, protože jsem měl před svým stárnoucím otcem řadu výborných výmluv, ale později se stalo to, co se stát muselo. Prasklo to!
Otec mne okamžitě vydědil, vyhnal z rodného domu a Isabela? - celkem pochopitelně prodala byt a ztratila se neznámo kam...
Potom přišla Alice...
O 20 let starší čůza, která pohřbila už tři muže přičemž poslední se oběsil a prostřední narazil autem ve vysoké rychlosti do viaduktu...
Znal jsem tu šerednou babu dlouho. V naších kruzích byla dobře známá. Říkali se o ní podivné věci. Měla ohromný majetek po svých mužích a když jsem si měl představit, že Já, s modrou krví bych měl jít pracovat...
Prostě jsem se oženil z rozumu...
Od začátku bylo jasné, že manželství zůstane nenaplněné. Ona si nakonec začala domu vodit mladé amanty a aby toho nebylo málo, pokračovala tak, že si je vodila do vyšších kruhů zcela veřejně, abych byl co nejvíce potupen. Nakonec mi výrazně snížila apanáž a nechala sledovat detektivy, jestli nemám nějakou milenku. Samozřejmě že ano! Když na to přišla, hrozila mi, že ze mne udělá chudáka a vyhodí mne z domu. Nakonec propustila veškeré mladé služebné. To jen aby měla jistotu. Tak mi nezbylo nic jiného, než tomu všemu mlčky přihlížet. Musel jsem snášet její opilecké výstupy, krutost, s jakou zacházela se služebnictvem, když na ně vypustila psy nebo jak zahradníkovi vzteky přerazila býkovcem ruku. Pohár mé trpělivosti se plnil. Ta žena musí z mého života a života ostatních!
Rozhodl jsem se, že jí otrávím náprstníkem červeným. Tato droga se používá v lékařství pod pojmem digitalis. Roste volně, dokáže způsobit srdeční aritmii a později i zástavu srdce. Po určité době se v těle rozloží, takže se nedá laboratorně dokázat a zdravotní pitva odhalí jako příčinu smrti obyčejný infarkt, který by u jejího nezřízeného života nebyl ničím neobvyklým. Problém je s hořkostí. Je tak odporně hořký, že ani zvěř ho ve volné přírodě nepozře. Byla tu ale naděje. Gin s tonikem...
Pozdě večer usnula namol opilá v křsle u krbu. Služebnictvo u nás nespí, každý den dochází a zůstává pouze komorník.
Nalil jsem jí trochu odvaru do sklenice s ginem. Když se probudila, trochu upila, ale jen malinko. Nakonec se zhnusila, zkřivila ten svůj strašný obličej a všecko vyzvrátila. Po tom mrštila sklenici proti krbu a ta se rozbila na spousty kousků.
Pak začalo peklo...
"Tys mne chtěl otrávit...ty hade jeden" řvala
Potom ze zdi sebrala tureckou šavli a hnala se po mně.
"Já tě zabiju!!!" řvala a stále postupovala vřed, máchaje šavlí.
Na svojí obranu jsem vzal malé křeslo, které stálo u psacího stolu, ale ona ho dokázala jedinou ranou rozbít.Takovou silou vládla ta temná osoba...
V ruce mi už zbýval malý pahýl a já viděl, jak se napřahuje k poslední ráně. Najednou se její obličej zkřivil v strašnou křeč a ona padla mrtvá na zem. Přeci se musela napít dost, aby jí to zabilo...
Najednou se dívám před sebe a vidím komorníka. Rozběhl se směrem k nám. Nemohl jsem si dovolit svědka, tak mi nezbylo nic jiného, než vzít šavli a jediným úderem do hlavy padl mrtev.
Naneštěstí stačil zavolat policii. Stejně bych si s dvěmi těly neporadil. Hraběnku jsem chtěl zazdít ve sklepě v tajné komnatě o které nikdo ze služebnictva nevěděl. Když přijížděla policie, chtěl jsem se probodnout šavlí. Ale nešlo to.
Svět se to musí dozvědět.
Začíná svítat. Je to poslední svítání v komedii, které se říká život.
Potlesk prosím!
2025 ©