Tohle už bylo moc. Dělá si ze mne někdo srandu? Jak je možné, že lidé, kteří jsou jednou definitivně prohlášeni za mrtvé, se najednou objeví na střeše mého domu? A mají duchové otisky prstů???
Stav mé manželky byl ucházející. Zároveň jsem se dozvěděl radostnou novinku. Čekáme již šestým týdnem nového potomka. Samozřejmě, jako každý jiný jsem zpětně počítal, kdy by to asi tak mohlo být, ale vycházelo mi to přesně na dobu, kdy jsem byl služebně pryč a tak mi to trošku nesedělo. Teď mi to sedí, ale opět předbíhám...
Moje nahrávka, kterou jsem mínil ukázt na policii, se jednoduše ztratila. Prostě vypařila. Celou pracovnu jsem převrátil vzhůru nohama a nic! Tak už dost! říkal jsem si. Jsem snad blázen nebo se kolem mne dějí věci, kterým nerozumím nebo nemám rozumět? V chaosu svých myšlenek jsem jel za manželkou do nemocnice. Původně jsem jí chtěl vysvětlit, co se to u nás děje. Chtěl, ale neudělal jsem to. Nemohl jsem jí přece zbytečně rozrušovat. Druhý den ráno mi bylo dost špatně. Spánek byl sice tvrdý, to ano, protože silnou bouřku se mi povedlo zaspat, ale přesto mi bylo divně. Bolela hlava, žaludek na vodě a celková apatie. Prostě nic dobrého. Odvezl jsem děti do školy a zkoušel je nenápadně vysechnout, jestli někdo z nich nebyl v mé pracovně, kde byla schovaná nahrávka. Samozřejmě nikdo nic neviděl a neslyšel. Přesto jsem zachoval podezřívavý postoj
V práci jsem zůstal déle. Poslední dobou mé pracovní nasazení není ideální. Mám před podpisem důležitého kontraktu a teď do toho ještě jiné starosti. Další ráno, potom další a nakonec se to opakoval snad čtyřikrát, jsem vstal naprosto zničený. Aní jídlo mi nechutnalo, chuť do práce natož do života žádná nebyla. Připadal jsem si jako chodící mrtvola. Jel jsem do práce, ale v půli cesty se obrátil a jel navštívit svého nového doktora. Svěřil jsem se mu mým problémem a usoudil, že by bylo jistě dobré udělat krevní obraz.
V noci se mi zdál hrozivě živý sen. Byl tak živý až mi přišlo, že to sen nebyl, ale tvrdá realita. Viděl jsem muže v černém plášti s kápí přes hlavu, jak vede mou ženu z ložnice ven. Celá ložnice byla osvícená svíčkami, venku opět velká bouře. Ten muž se nedotýkal země. Z mé postele to vypadalo, jako by se nějakých dvacet centimetrů nad zemí vznášel. Má žena Angela, se s ním klidně a pokojně vedla. Pak jsem musel s hrůzou omdlít, jelikož si již na nic nepamatuji.
Druhý den mi volal můj lékař. Přijeďte prosím, tohle vás bude určitě zajímat, povídal do telefonu. Doma jsem se rozloučil s tím, že jedu do práce a plný strachu jsem jel za svým doktorem.
Doktor se nejdříve vyptával, jestli beru nějaké léky. Na mojí negativní odpověď vyřkl strašlivý ortel...
"Máte v krvi velké množství barbiturátů."
"Jakže?" "Barbiturátů?"
"Ano"
" Ale já žádné léky neberu, opravdu!"
" V tom případě je to věc policie, protože krevní výsledky jsou nezvratné a někdo vám je tedy musí bez všeho vědomí podávat..."
V tu chvíli mi má únava, tvrdé spaní a podivný sen, který mmožná snem ani nebyl, dává smysl. Někdo mi zámerně podává silné opiáty a ten někdo musí být z okruhu mé rodiny!
2025 ©