Navzdory podezřívavém pohledu mé dcery Viktorie, jsem začal předstírat zíváním a malátností ospalost a přitom si zavzpomínal na staré dobré časy v ochotnickém divadle. Nejdřív si šla lehnout má žena Angela a já o necelou půlhodinu později. Vím moc dobře, že všichni čekají, až hluboce usnu. Proto po nějaké chvilce jsem se otpčil do mé oblíbené spací polohy a nezbylo mic nic jiného, než čekat, co se bude dít. Mé pocity byli strašné. Před vlastní rodinou předstírat spánek a lhát, aby oni, v domnění že spím, dělali něco u čeho já být nesmím.
Uteklo několik hodin a pořád nic. Manželka podle všeho spala, když se z ničeho nic začal zvedat vítr a zčista jasna s velmi rychle blížila bouřka. Větve náporem větru mlátili do oken a najednou jsem slyšel stejné kroky z půdy, jak předtím již dvakrát. V tom má žena vstala a otevřela dveře do ložnice. V ten moment vstoupila do ložnice postava v tmavém plášti a kápí přes hlavu, která levitovla čtvrt metrů nad zemí. Přesně jako v mém snu - sen to nebyl. To už ví
Oba vyšli z ložnice a zamířili směrem do vstupní haly. Hrůzou jsem se téměř nemohl hýbat. Děsem jako bych byl totálně paralyzovaný. Žádná končetina neposlouchala. V rukách ohromný třes a nohy celé dřevěné. Nakonec jsem se přeci jen vysoukal z postele a nenápadně vyklouzl z ložnice. Ohlednul jsem se směrem k pokoji mých dětí, ale jak vidno, všechny dveře měli otevřené. Nebyl čas na další otálení. Šupem dolu do vstupní haly. Tam mne ovanul takový divný vánek, který byl cítit strašnou zatuchlinou. Šlo to od staré komory, kde se dřive ukládali deštníky a různé jiné potřeby. Nemaškal jsem a otevřel dveře a narazil na další, maskované o kterých jsem zřejmě neměl vědět. Z oněmi dveřmi, byl vidět slabý zdroj světla, nejspíš svíčka. Nenápadně jsem vstoupil. Byl cítit ohromný puch. Nedalo se dýchat. Připadalo mi to, jako by tu nikdo celá staletí nevětral.
Postupoval jsem úzkou chodbičkou, až na konec, kde byla další místnost, ve které se mihotalo světlo od svíček. Místnost vypadala jako svatině Až na to, že to svatině v pravém slova smyslu nebyla. Uprostřed velký kříž, obracený "hlavou" dolu a kamený oltář, na kterém ležela moje manželka a kolem ni se pohybovali dvě mrtvolně bílé postavy. Ihned jsem v jedné poznal žebrající ženu z parkoviště supermarketu a vzápětí realitního makléře Márthyna. Ten si totiž sundal svojí kápi a žena mu ve výšce očí přidržovala hada, kterého dlouhým zahnutým nožem rozřízl a krev nechal kapat na břicho mé ženy a potom i do jejich úst. Najednou začali mumlat jakési zaříkadlo v neznámé řeči a já si až nyní všiml, že u oltáře klečí moje děti Viktorie, Sára a Josef...
2025 ©