Aby bylo jasno, manželka je silně pověrčivá. Ta fotka jí nedávala spát. Musel jsem jí nakonec spálit. Než jsem odjel na obchodní jednání, kde bylo potřeba abych zůstal celý týden, oběsil se náš realitní makléř Márthyn. Co ho k tomu vedlo? To se nedozvíme. Žádný dopis na rozloučenou nenechal...
Z jednání jsem se vrátil až po osmi dnech a celé naše městečko bylo na nohou. Nejdříve byla vykradena lékárna a pouhé tři dny po pohřbu Márthyna, byl jeho hrob nalezen prázdny s rozervanou rakví tak, jakoby to způsobila nějaká síla zevnitř. Hrobník říkal, že to musela být ohromná síla. Tohle se dříve skutečně mohlo stát, když rozkládající se vnitřnosti explodovali a utrhli víko od rakve. Jenže Mártymu po soudní pitvě všechny vnitřnosti vzali a navíc tam nebylo ani jeho tělo... Nakonec jsem nad tím mávl rukou. Měl jsem mnohem více starostí s novým domem, firemním kontraktem, milující rodinou a brzy na to úplně zapomněl...
Možná po týdnu se mi v noci stala další podivná příhoda. Máme ložnici v podkroví a vzbudil mne zvláštní šramot. No jo... kuna, mýval, myslel jem si. To není zase tak nic neobvyklého, ale potom už to nebyl obyčejný šramot. Slyšel jsem zcela jasně kroky. Z nočního stolku jsem vytáhl revolver a šel za šramotem. Vycházel přibližně z toho místa, kde byla věžička o které jsem se již zmínil v souvislosti s tou fotkou. Odjistil jsem pistoli, a vpadl dovnitř. Samozřejmě... místnost zcela prázdná a okna zajištěná zevnitř. Ještě jsem se porozhlížel v té zatuchlé a nevětrané místnosti a potom si šel lehnout. Tu noc jsem již neusnul a neustále o téhle příhodě přemýšlel.
Ráno manželka vstala neobvykle bledá a unavená. Nevypadala dobře a navrhl jsem jí, že zavolám doktora a to ona odmítla, že je to jen lehké nachlazení. Do práce se mi nechtělo a spíš jsem se šel projít kolem domu na místo, kterému se říká " Na Valech." Po poledni přijela partička tesařů. Konečně někdo vzal tu práci i když budu muset připlatit, protože jsou celkem z daleka. Bohužel se ukázalo, že práce bude mnohem víc než jsem si myslel - k nelibosti mé manželky Susan, která unavená nemohla v tom tesařským randálu usnout...
Obvykle mám strach z výšek, ale když jsem viděl ten přistavěný vysoký žebřík tesařských kutilů, neodolal jsem, vzal ho, posunul pod "věžičku" a hop... Byl jsem nahoře. Nemohu si vysvětlit proč. Prostě jsem cítil, že mne to místo přitahuje. Výhodou těchto starých domů je, že díky své členitosti mohu chodit jak se mi chce, neboť ne všude je "sedlová" střecha. Chvilku se procházím a přemítám. Říkám si, že bude třeba vyčistit žlaby od zapadaného listí, ale nakonec mne kroky dovedli k oknům věžičky. Pomalu věžičku obcházím. Nic zajímavého, tak jsem si zapálil cigaretu a kochal se krásným rozhledem. Takový výhled nemá jen tak někdo. Výhled na celé město a v dálce se špičatí vysoké hory. Prostě nádhera. Najednou mi neopatrností vypadla cigareta a když jsem jí sbíral, tak z orčitého úhlu, jak slunce nasvěcuje okno, vidím na okně věžičky něco, co by mohlo připomínat poloviční otisk lidské dlaně. Jako by se někdo opíral celou vahou o sklo. Zapáli jsem proto ještě jednu cigaretu, ale popílek klepal do kapesníku. Nakonec ho rozmělnil a foukl proti sklu. Nebylo pochyb. Na skle byla otisknutá částečně dlaň s jasně viditelnými papilárními liniemi a muselo to být dnes v noci, protože minulou noc mnoho pršelo a déšť by jistě celý otisk smyl. Zůstal jsem naprosto v šoku a neschopný ničeho. Mám to říct ženě? Nemám? Kdo to byl a jak se sem dostal? Na tohle musím přijít!
2025 ©